Rubbish

Krása touha a pýcha,

to jsou barvy tvých slov.

Míra do ucha šeptá,

nalézáš moudrost sov

Stál, tam stál, z nože kapale krev a ze svědomí

dál a dál, ztrácíš víru pro hněv, zlý znamení

Na chvíli doufal, že se mu to zdá,

chtěl všechno vrátit, chtěl všechno zpět

zpátky se koukal, jak zrcadlí se svět,

má všechno ztratit, je chladný jak led.

Je černý den a bílá noc, na chvilku jen, ztratil tu moc

nepřestává, v hlavě zní, čas ztracený, je zmatený

Vztávat, teďka zkouší, je to těžší, než se zdá.

Touha, slzy roní, všechno pro ní, víc než má.

(Mezihra mini solo Vojta a tak okolo)

Když procitá, ráno, tak slunce paprskem ho vítá,

svůj život dal v sázku, teď visí na vlásku,

kříže, hroby, svíce, živí, mrtvých více.

Pak ucítí, nápor, svět rychleji se točí zdá se,

srdce rychle bije, naposled co pije,

hlava země tělo, náhle vše zmizelo

(a teď fofr kytary, změna tempa, asi blití nebo tak něco)

Hůůů, případně ááá nějak podle melodie co je načrtnutá k tomu poslenímu „refrénu“.